Střelný prach, symbolem Vánoc?

Někdy pyrotechnická zábava může skončit smutně. Proto já, osobně, mám nejraději tu nejmenší, a tudíž nejbezpečnější pyrotechniku. Jsou to prskavky. Už jen při vyslovení toho názvu, se mi vybaví zvláštní vůně, která celý proces doprovázela.

·        Barevné jiskry, které připomínaly sněhové vločky, prchaly do neznáma, aby okamžitě zhasly.
·        Zní to docela romanticky.
·        A přitom je prskavka kus drátu, obalený, z více než poloviny, střelným prachem.

A jsme zpátky na zemi.Tento symbol Vánoc, měl v historii docela jiný význam a původně sloužil válečným účelům. Když na konci sedmého století obléhali Arabové Konstantinopol (Istanbul), přišel jim na pomoc jeden Řek, který s sebou přinesl návod na zbraň, která je měla rozhodně ochránit. Měl pravdu. Konstantinopol zachránila ohnivá substance, která prý dokázala hořet i pod vodou.

–         Jenže, co čert nechtěl, recept se ztratil.
–         To je tak, když je jen jeden exemplář.

Prskavka nebo mávátko, hlavně že je veselo

O několik století později, roku 1605, vznikají nové prskavky. Sice hoří jen na souši (kdo by také lezl s prskavkou do rybníka), zato jsou jistě bezpečnější než ty řecké.

·        Ty, které už jsou velice podobné těm našim, mají v rukou Angličané, při oslavě, kterou pro ně uspořádal král Jakub I.
·        Měl k radosti důvod.
·        Vzbouřenci chtěli vyhodit do povětří Westminsterský palác a nepovedlo se jim to.
·        A tak lidé pochodují městem s tyčkami, obalenými střelným prachem.
Určitě se tehdy prskavky vyráběly ručně. Zůstalo to tak, až do dnešních dob. V Teplicích používají jen stroj na řezání drátu a na míchání směsi.

Každá věc, zvláště, je-li česká, musí mít svůj rekord.V Muzeu rekordů a kuriozit mají rekordní prskavku. Měří dva a půl metru. Pokud byste s ní šli ven, byla by potřeba se teple obléct. Stáli byste tam přes sedmnáct minut.