Jsou hadi u nás skutečně tak nebezpeční?
Had je zvíře, které v příbězích jen málokdy hraje kladnou úlohu. Má pověst záludného, zákeřného predátora, který je zvláště pro děti velmi nebezpečný. Koneckonců před ním varují i mnohé pohádky. Není tedy divu, že pokud nějakého najdeme na své zahradě, chceme jej co nejdříve zlikvidovat, už jen proto, abychom ochránili svou rodinu a domácí zvířata.
Příčina tohoto jevu je poměrně jasná. Plazi se od savců značně liší nejen vzhledem, ale také svým chováním. Obojí nám tak připadá neznámé a cizí. Navíc díky tomu máme problém identifikovat hadovy úmysly – u savce například víme, že když se přikrčí a začne vrčet, znamená to hrozbu. U hada nic takového není. Díky tomu mnohem snadněji dojde k nedorozumění a nepochopení jeho chování.
Znamená to tedy, že hadi jsou skutečně nebezpeční? Zdálo by se, že ano, zvláště když uvážíme, že mnohé druhy mají mimo jiné také jedové zuby. A nikdo nechce hádat, zda je zrovna ten, který je před námi, jedovatý či nikoliv.
Pravdou však je, že v našich končinách se v podstatě nemáme čeho bát. Žije u nás pouze jeden jedovatý druh, zmije obecná. Ta obývá především lesy a lesní palouky, navíc není nijak zvlášť rozšířená. Není tedy pravděpodobné, že na ni narazíme.
Navíc její jed není nijak silný, rozhodně ne tak, aby zabil člověka. Ano, může představovat nebezpečí pro ty, kteří již zdravotní problémy mají, například staré lidi s potížemi se srdcem, nebo naopak velmi malé děti. Co se domácích zvířat týče, tak tento jed neskolí ani průměrně velkého psa.
Pokud najdete nějakého hada na své zahradě, pak to s největší pravděpodobností bude některý z běžnějších druhů, například užovka. Ta nejenže není nebezpečná, ale naopak je užitečná, neboť loví drobné hlodavce. To oceníme zvláště po mírné zimě, kdy se na polích přemnoží hraboši.
Není tedy důvod mít z hadů nějaký obzvláštní strach. Ani zmije totiž nevyhledává konflikt – pokud ji necháte na pokoji, nechá ona s největší pravděpodobností na pokoji i ona vás.
Jsou hadi u nás skutečně tak nebezpeční?
Had je zvíře, které v příbězích jen málokdy hraje kladnou úlohu. Má pověst záludného, zákeřného predátora, který je zvláště pro děti velmi nebezpečný. Koneckonců před ním varují i mnohé pohádky. Není tedy divu, že pokud nějakého najdeme na své zahradě, chceme jej co nejdříve zlikvidovat, už jen proto, abychom ochránili svou rodinu a domácí zvířata.
Příčina tohoto jevu je poměrně jasná. Plazi se od savců značně liší nejen vzhledem, ale také svým chováním. Obojí nám tak připadá neznámé a cizí. Navíc díky tomu máme problém identifikovat hadovy úmysly – u savce například víme, že když se přikrčí a začne vrčet, znamená to hrozbu. U hada nic takového není. Díky tomu mnohem snadněji dojde k nedorozumění a nepochopení jeho chování.
Znamená to tedy, že hadi jsou skutečně nebezpeční? Zdálo by se, že ano, zvláště když uvážíme, že mnohé druhy mají mimo jiné také jedové zuby. A nikdo nechce hádat, zda je zrovna ten, který je před námi, jedovatý či nikoliv.
Pravdou však je, že v našich končinách se v podstatě nemáme čeho bát. Žije u nás pouze jeden jedovatý druh, zmije obecná. Ta obývá především lesy a lesní palouky, navíc není nijak zvlášť rozšířená. Není tedy pravděpodobné, že na ni narazíme.
Navíc její jed není nijak silný, rozhodně ne tak, aby zabil člověka. Ano, může představovat nebezpečí pro ty, kteří již zdravotní problémy mají, například staré lidi s potížemi se srdcem, nebo naopak velmi malé děti. Co se domácích zvířat týče, tak tento jed neskolí ani průměrně velkého psa.
Pokud najdete nějakého hada na své zahradě, pak to s největší pravděpodobností bude některý z běžnějších druhů, například užovka. Ta nejenže není nebezpečná, ale naopak je užitečná, neboť loví drobné hlodavce. To oceníme zvláště po mírné zimě, kdy se na polích přemnoží hraboši.
Není tedy důvod mít z hadů nějaký obzvláštní strach. Ani zmije totiž nevyhledává konflikt – pokud ji necháte na pokoji, nechá ona s největší pravděpodobností na pokoji i ona vás.